Zimní Radhošť (z Trojanovic do Rožnova)

Vypadá to, že napadl poslední sníh a já jsem si uvědomil, že jsem ještě letošní zimu nenavštívil Radhošť. Moje nejoblíbenější trasa nahoru vede z Frenštátské strany.

Základní informace

Délka: 13,6 km
Stoupání/klesání: 542/755 m
Výchozí bod: Trojanovice, Ráztoka
Koncový bod: Rožnov p. R.

Vysedám na autobusové zastávce Trojanovice, Ráztoka a po silnici se vydávám směrem nahoru. Brzy jsem u rozcestníku, který mi ukazuje, že mám jít po zelené (modrá vede na Pustevny a těm se chci vyhnout). Dvě ostré zatáčky po knížecí cestě a dostávám se na lesní stezku.

Vítr dnes dost fouká, ale občas skrz mraky prosvitne sluníčko. Cesta vede pěknými lesy. Zprvu smíšenými a později smrkovými. Čím výš stoupám, tím jsou stromy víc ojíněné, a příroda vypadá jako z ledového království. Začínám potkávat lidi.

Vichřicí a závějemi

Přicházím na hřeben, na vrchol Radhoště je to už kousek. Nahoře se z větru stává vichřice a jsem rád, že se udržím na nohách. Jdu teď po modré značce většinou závějemi, ale cestu, která není vidět, znám a není kam se ztratit.

Zanedlouho jsem na Radhošti a na chvilku se před větrem schovávám v kapli sv. Cyrila a Metoděje. Když trochu rozmrznu, scházím po červené prázdnou sjezdovkou směrem na Rožnov. Přede mnou jsou krásně vidět Veřovické i Hostýnské vrchy.

Vichřice nepřestává a místy je cesta hodně zavátá, a tak se každý krokem bořím hluboko do sněhu. Procházím kolem přístřešku na Velké Polaně a scházím opět lesem. Místy je vidět zpět na Radhošť. U dalšího rozcestníku odbočuju vlevo, přičemž modrá vede rovně na Pindulu.

Konečně jsem níž a přestává foukat. Kolem jen ticho a stromy. Bukovými lesy pokračuju dolů. Po chvíli překračuju silnici, vedoucí k chatě Mír, a skrze větve je vidět, že už se blížím k cíli. Když se na silnici dostanu znova, do Rožnova je to po ní kousek.