Noční přechod Lysá hora – Velký Javorník

V tomto článku bych se rád podělil o své zkušenosti, které ocení hlavně začátečníci. Nejsem žádný profík, a proto je tento návod vhodný spíš pro hobíky, ale třeba se vám bude hodit i během jiných dálkových pochodů či závodů.

Nočního přechodu z Lysé na Javorník jsem se zúčastnil několikrát a už se mi párkrát stalo, že to někteří moji parťáci zbytečně vzdali. Poučen ze svých starých chyb vám teď povím tipy, které mi pomáhají, abych přechod v pohodě ušel a užil si ho.

Registrace probíhá na webu Pohorské jednoty Radhošť ↗. Letošní ročník se koná 22.-23. června 2024.

• Délka: 36 km (+ výstup na Lysou a sestup z Javorníku, celkem cca 50 km)
• Výchozí bod: Lysá hora
• Cílový bod: Velký Javorník (Veřovické vrchy)

Příprava

Přechod zvládnete i bez tréninku. Pravděpodobně to ale znamená, že budete víc trpět. Osobně nemám problém s výdrží ani dechem, ale se scházením z kopců. Obzvlášť v pozdější fázi, kdy v kolenou cítím každý krok.

Proto doporučuju přes rok hodně chodit, ať si vaše tělo zvykne na větší vzdálenost i na kopce. A to i kdybyste se nikam nepřihlásili. Občas v rámci tréninku neuškodí dřepy.

V rámci přípravy bych také poradil seznámit se z trasou. To, že ji znám, mi pomáhá ujasnit si v hlavě, kde se nacházím, kolik kilometrů zbývá do cíle, a rozvrhnu si díky tomu lépe síly.

Před vaším prvním ročníkem si raději nejprve projděte trasu, klidně přes den a na několik etap. Díky tomu vám pak přechod nebude připadat nekonečný.

Vybavení, obuv a oblečení

V tomto odstavci přeskočím některé samozřejmosti a zaměřím se jen na to relevantní. Jen dodám, že nic nezkazíte, když před akcí mrknete na předpověď počasí, ať máte lehkou představu, jaké oblečení zvolit.

Co nechcete nechat doma, je čelovka. Ideálně s vysokým výkonem a dlouhou výdrží. Vyberte si takovou, kterou máte vyzkoušenou, ať vás cestou nepříjemně nepřekvapí. A samozřejmě dostatečné množství nabitých náhradních baterií. Osobně nosím čelovku při chůzi raději zavěšenou na krku, ale budu v tom asi jediný.

Trekingové hole se budou hodit nejen začátečníkům. Dle mého názoru stačí i ty základní a není potřeba připlácet za „odpružení“, které je tu spíš kvůli marketingu. Díky hůlkám si můžete rukama pomáhat hlavně do kopce a přirovnal bych to k přitahování pomocí lana. Vaše nohy vám poděkují.

V poslední době nemívám díky dobré obuvi problém s puchýři, přesto s sebou pro jistotu nosím náplasti. Není to pěkná představa, když máte před sebou 20 kilometrů bolestí. S tím souvisí i volba obuvi – boty by měly být rozchozené. Já používám boty na běhání. Dobře větrají, rychle schnou a jsou lehké.

Pláštěnka. Už se mi stalo, že jsem ji neměl. Při dešti jsem se schoval pod blízký přístřešek, a když po půl hodině přestalo pršet, úplně mi ztuhly nohy. Je lepší počítat s horším počasím a mít pláštěnku ve výbavě.

V poslední řadě s sebou berte telefon a peníze. To jen pro situace, kdy byste si v nouzi potřebovali přivolat odvoz. A samozřejmostí by měl být pytel na odpadky, ať v přírodě nezanecháte žádný bordel.

Jídlo a pití

Každý je zvyklý se jinak stravovat a možná vám bude vyhovovat něco jiného než mě. Jídlo dělím na dvě kategorie: rychlá energie a pomalá energie/potěšení.

Když jsem se účastnil některých závodů, přestával jsem psychicky zvládat cpát do sebe pořád cukr – ovoce, sušenky atd. Je to cesta do sladkého pekla. Proto si s sebou pro případ nejvyšší nouze beru jen hroznový cukr (už mi pomohl) a s ostatním sladkým se snažím nepřehánět. Taková energie má, aspoň pro mě, rychlý nástup, ale taky rychle odezní a později chybí.

Naopak mi vyhovoují semínka a ořechy, které lépe zasytí a dají mi energii na delší dobu. A když se blíží krize, doporučuju mít v záloze ještě sušené maso (nebo kus salámu či sýra), které nejen že dodá energii, ale instantně přispěje k lepší náladě.

Přechod je z velké části v noci a díky tomu nebudete mít takovou žízeň jako ve dne. Na pití si obvykle beru magnesii nebo vodu s hořčíkovým šumákem. Měla by stačit petka 1,5 litrů, kterou si cestou můžete doplnit na několika místech. Já radši beru ještě jednu menší jako zálohu. I před závodem je lepší do sebe vstřebávat víc hořčíku, než obvykle, ale ne příliš, ať se z něho nepose*ete 🙂

Volba parťáka

Zvolit si správného člověka k sobě je jedna s nejdůležitějších věcí. Parťák vás podrží v krizi a přechod vám rychleji uteče. Někdo chodí po větších skupinkách, jiný sám, já nejraději ve dvou.

Dejte ale pozor, abyste měli podobnou formu. Je jedno, jestli jdete oba pomalu nebo rychle, důležité je, abyste si k sobě sedli tempem. V opačném případě si to neužije ani jeden z vás. První bude neustále utíkat druhému, dlouze čekat a vychladne. Druhý se zase bude zbytečně namáhat.

Samozřejmostí je, ať je to člověk se kterým si osobně sednete a na kterého s můžete v případě potřeby spolehnout.

Jedná s o noční přechod, ne noční závod. Přesto u mě platí, že když se to zbytečně protahuje, je to pro mě větší utrpení. Proto se snažím chodit rychle a předejít tím krizi. Je důležité jít svým vlastním tempem a vybrat si do party lidi, kteří jsou na tom silově podobně.

Nejnovější výlety do mailu?

Jednou měsíčně Ti pošlu upozornění na nové tipy na výlety a další novinky.

   Souhlasím se zpracováním své emailové adresy.

Rada na závěr

To nejdůležitější na konec. Píšu z vlastní zkušenosti. Vemte si s sebou trochu lékařské vazelíny.

Opakuji: Nejdůležitější je vazelína.

Kombinace nekonečného šoupání půlek o sebe spolu s potem, měnícím se na krystalky soli, totiž způsobuje hodně tření. A každý si asi dokáže představit, k čemu tento proces vede.

Jak se říká – kdo maže, ten jede. A já dodávám – kdo maže pozdě, ten brzo dojede.

Pokud jsem se k něčemu nedostal, dejte vědět do komentářů.